Jaký je správný pitný režim?

5 příspěvků
Strana 1 z 1

Pro přidání tématu nebo reagování na téma musíte být přihlášení.
Pokud nejste registrovaní, tak se prosím registrujte.

Jaký je správný pitný režim?

#1

Trochu se ztrácím v tom, jaký je optimální příjem vody. V náčrtu základního jídelníčku tady na webu se píše o třech litrech vody na den, v dalším článku se píše dokonce o sedmi litrech, ale někteří tvrdí, že pít má člověk pouze tehdy, když člověk dostane žízeň a nemá se do příjmu tekutin nutit. Kde je tedy pravda?

Přikládám video s názory na pitný režim chirurga Jan Měšťáka a rozhovor z MF Dnes.

Rozhovor: https://video.aktualne.cz/dvtv/mestak-pitny-rezim-je-jen-byznys-lide-jsou-na-nem-zavisli-cl/r~17d8aac67e3111e8aa390cc47ab5f122/

Body test článek :http://www.body-test.cz/cs/clanky/71-vyznam-prijmu-vody-a-tekutin-pri-sportu/

Rozhovor z MF Dnes:

*POZOR! PITNÝ REŽIM ŠKODÍ*

*Datum:*14.6.2018 *Autor:* SCARLETT WILKOVÁ *Zdroj:* Magazín
Mladé fronty DNES *Rubrika:* Téma *Strana:* 18

Nejuznávanější lékaři jdou do boje. Nepřítel je jasný: pitný režim. Ta podivná móda neustále nosit lahev s vodou a upíjet.
Jedna dáma, která stála ve frontě u pokladny supermarketu, nedávno zažila překvapení. Když tak čekala, až přijde na řadu, otevřela si litrovou plastovou lahev. Pila hltavě a poměrně hlasitě.
Přistoupil k ní šarmantní pán a zeptal se, jestli není nemocná. Vysvětlil, že je lékař, a proto ho zajímá, proč pije ve frontě u pokladny. Pokud má tak silnou žízeň, že se musí kdekoli ihned napít, něco s ní není v pořádku.
Paní se divila. Podle ní naopak bylo všechno v naprostém pořádku. Dodržuje přece pitný režim. Co je na tom divného?
Ten zvídavý muž byl nejznámější plastický chirurg Jan Měšťák, emeritní přednosta Kliniky plastické chirurgie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Nemocnice Na Bulovce. Když vidí někoho, kdo si nosí PET lahev a upíjí z ní na veřejnosti, je zoufalý. „Já už se na to nemůžu dívat a štve mě to čím dál víc,“ zlobí se. Vypráví mi o pacientkách, kterým například nemůže operovat oční víčka, protože je mají velmi oteklá.
Když zjišťuje proč, ukáže se, že dámy přesně dodržují takzvaný pitný režim. Lijí do sebe litry tekutin ve víře, že pro sebe dělají to nejlepší.
„Ptám se jich, kde jste na to přišly, že máte tak hodně pít? Já to četla, já to slyšela.

Takže když vám někdo řekne, abyste hodně pila, pijete. Když vám někdo řekne, ať skočíte z okna, skočíte?“

Jan Měšťák vystupuje na odborných konferencích s prezentací, z níž vyplývá, že to, co léta považujeme za zdraví prospěšné, je nejen naprostý nesmysl, ale navíc ještě cesta, která může zdraví škodit. A není v tom sám.

„Přivezli nám dívenku v bezvědomí. Zhlédla se v reklamě, v níž miss pijí hodně vody. Myslela, že když bude hodně pít, bude taky tak krásná. Nadměrným pitím si přivodila otok mozku,“ říká Luboš Kotík, primář I. interní kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze.

Jan Měšťák se setkal s případem, kdy maminka šestiletého děvčete tvrdila, že jí dětská lékařka poradila, aby dceři denně dávala vypít nejméně litr a půl vody. „Tak jsem se zase naštval. Když jsem se další den uklidnil, telefonoval jsem té lékařce a ptal se, kde přišla na to, že by dítě mělo denně vypít litr a půl vody. Odpověděla mi, že to asi někde četla. Na otázku, kde to četla, nebyla schopna odpovědět. Někde to prostě četla. Asi v
časopise nebo na internetu.“

NEVYDRŽÍTE DVĚ HODINY?

Přijít student medicíny na přednášku docenta Měšťáka a mít s sebou PET lahev, nedejbože se z ní napít, to je jasná sebevražda. Ti noví, kteří to ještě nevědí, jsou vystaveni jeho otázkám: To nevydržíte dvě hodiny, aniž byste se napili? To si budete brát lahev i na sál, když budete operovat? Nebo přerušíte operaci a půjdete se napít? „Až za demoralizující považuju, že žáci ve školách mají dovoleno mít na lavicích PET lahve s vodou,
ze kterých při vyučování nejen že stále popíjejí, ale dokonce mnozí chodí na toaletu s nucením na močení,“ říká.

Totéž se děje i jinde. Stačí dát řeč s další lékařskou kapacitou, profesorem Pavlem Dunglem, přednostou ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce v Praze.

„Pozoruju studenty, kteří k nám chodí na stáže. Mají v kapsách plášťů lahve s vodou a neustále z nich ucucávají. Ptám se jich, proč to dělají. Že prý dodržují pitný režim. Nevím, co to je dodržovat pitný režim. Nic takového neexistuje. Když to nevědí lidé, kteří chtějí být lékaři, je to smutné. Zdravý člověk se má
napít, když má žízeň. Neustálé popíjení z lahve na veřejnosti je nejen nevychovanost, ale i absolutní hloupost. Kdo to dělá, skočil na reklamy výrobců balených vod a limonád. Nejenže překračuje hranice zdravého rozumu, ale ničí si zdraví.“ Tak si to shrneme.

Roky čteme rady, že máme hodně pít, protože to dělá dobře naší pleti, ledvinám, všemu. Zkrátka kdo nevypije denně minimálně dva litry, nemá v této době na světě co pohledávat, protože je nezodpovědný jedinec, který nepečuje o své zdraví. Tuto informaci jsme si tak silně vzali za svou, že ji bereme jako
jednoznačně pravdivou, vědecky prokázanou. Spojili jsme s ní pevně naše životy a předáváme ji našim dětem.
A pak se začnou objevovat názory, že je to nejen zbytečné, ale přímo škodlivé. S Janem Měšťákem jsem si o tom povídala už před pár roky. Vznikl tehdy článek s názvem Je pitný režim podvod? Vzbudil velký zájem čtenářů a... A nic. Dál se proléváme vodou a limonádami, protože mezitím se na nás dál ze všech stran valí
informace typu: Vypijte denně tři až čtyři litry vody. Pitím hydratujete pleť, zlepšujete její vzhled i stav. Vypijte před každým jídlem velkou sklenici vody. Aplikace v mobilu pohlídá váš pitný režim. Pijte, i když nemáte žízeň. Pijte, voda vyplavuje z vašeho těla toxiny.

ŽE SE V TOM NEUTOPÍ

Lékaři jsou na podobné titulky čím dál alergičtější, protože souběžně s tím, jak se dodržování takzvaného pitného režimu stalo běžné, se už setkávají s jeho následky. Vždycky nějakou dobu trvá, než se něco projeví, takže teď se ukazuje, co s lidmi dělá, když do sebe pár let lijí vodu jako diví.
„Měl jsem pacientku, která měla po operaci nosu otoky v obličeji, i když nos byl štíhlý a v pořádku. Když jsem zjišťoval, jak je to možné, přiznala, že denně vypije tři až čtyři litry vody, ale zároveň si byla v lékárně pro léky na odvodnění,“ vypráví Jan Měšťák.

Setkal se s případem, kdy si jistá dáma stavěla každý den po příchodu do práce na stůl sedm sklenic vody, protože tak měla lepší přehled, že během pracovní doby vypije podle ní dostatečné množství tekutin.

Zná lidi, kteří pijí tak, že chodí močit až patnáctkrát denně a několikrát za noc.

Operoval striptérku, která denně vypije šest litrů vody, což vede k tomu, že zvládne pouze třicetiminutová vystoupení. Déle bez návštěvy toalety nevydrží.

„Prolévají se množstvím vody, ve které by se mohli utopit,“ vysvětluje Jan Měšťák. „Jedna žena mi vyprávěla, že se v noci probouzí s pocitem úzkostí a má dojem, že se udusí, pokud se hned nenapije. Takže pije i v noci. Jde o jasnou formu závislosti, o takzvanou polidypsii, aquaholismus, tedy posedlost dodržováním pitného režimu. Kdo jí trpí, ten považuje za normální vypít denně dva až tři litry vody, někdo až šest litrů.
Vede to k psychickým poruchám.“

Jak se projevují? „Už po hodině bez příjmu tekutin má takový člověk pocit, že omdlí,“ pokračuje doktor Měšťák. „Má stálý pocit žízně a sucha v ústech. Když se napije, dostaví se uklidnění, jakási psychická úleva. Mnozí jsou na tom časem až tak, že nutnost trochu se napít pociťují po několika minutách. Jde o typický pohyb, kdy se plastovou lahví jen tak dotknou úst a trochu ucucnou. A mají pocit, že jim je lépe. Je to
psychogenní závislost, nebo není?“
Přitom si je vědom, že při některých onemocněních močového měchýře, ledvin či kožních chorobách se vyšší příjem tekutin doporučuje.

VZÍT SI VZOR ZE PSA

„Popíjet vodu jen tak, neustále, i při chůzi po ulici je naprostý nesmysl,“ tvrdí primář Luboš Kotík. „Jinak je to u seniorů, kteří ztratili schopnost rozpoznat žízeň. U některých lidí vyššího věku je v pořádku, když se hlídá, zda vůbec něco pijí. Ale pro mladého člověka je naprosto zbytečné nutit se k pití. Stačí se přece napít, když je žízeň. Od toho ten reflex máme.“
Primář Kotík zmiňuje jednu odbornou práci, která zaznamenává případ, kdy pacienti s poruchou ledvin dostávali po určitou dobu o půldruhého litru víc. Pak byli srovnáni s lidmi, kteří měli stejnou poruchu, ale ten půldruhý litr navíc nepili. Neprokázal se vůbec žádný vliv na funkci ledvin,“ vysvětluje.

Zírám. Zdá se, že co věhlasný lékař, to další voják v boji proti současné posedlosti dodržováním takzvaného pitného režimu. Koho tak ještě požádat o názor? S kým na toto ošemetné téma promluvit? Co třeba Pavel Pafko, břišní a hrudní chirurg, emeritní přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol?
„Z dětství si vzpomínám, jak dědeček chodíval na pole. Pozoroval jsem lidi při žních v době, kdy se ještě většina práce dělala rukama. Dřeli těžce, bylo vedro. Napili se, když měli žízeň. Neměli lahvičky, ze kterých by neustále upíjeli. Za mého mládí neexistovalo, aby se po ulicích chodilo s lahvemi. Nikdy jsem třeba na Karlově mostě neviděl nikoho s lahvičkou, a to tam vždycky bývalo hodně turistů. Nyní tam nepotkáte nikoho, kdo by lahvičku neměl. Víte, neuškodí pozorovat přírodu. Psi taky nechodí pořád chlemtat, i když mají misky plné vody. Napijí se, když cítí žízeň. A žijí. Žijí i srnky, které rovněž nechodí po lese s PET lahví na krku.“
Když se u nás počátkem devadesátých let objevila balená voda, tedy voda v PET lahvích, mnozí se divili, nač si vodu kupovat, když je zadarmo z kohoutku. Jenže kdo už měl za sebou nějaké cesty do zahraničí, ten věděl, že balená voda byla v mnoha zemích běžná, to jen my tady jsme napouštěli při žízni do sklenic vodu z kohoutků a lili do ní sladkou šťávu. Všechno, co bylo takzvaně ze Západu, bylo okouzlující a platilo to i o
nápojích v plastu.

KDO BY KUPOVAL VODU?

„Když se objevily balené vody, říkal jsem si, kristepane, kdo bude kupovat vodu, když je zadarmo z vodovodu? No a vidíte. Byl to výborný marketingový tah, balenou vodu kupuje kdekdo,“
podotýká Pavel Pafko. Však se taky v reklamní branži prodej vody v petkách označuje za
jeden z nejgeniálnějších nápadů všech dob. Shrnul to Richard Wheatly, jeden z těch, kdo tuto myšlenku uvedli do praxe. Pak přednášel o tom, jak dělat správnou reklamu a přesvědčit lidi, aby kupovali to, co by je donedávna koupit ani nenapadlo. Shrnul to větou: „Dokázali jsme lidem prodat hloupý pocit.“ Ten pocit
spočívá v tom, že voda balená v plastové lahvi je lepší než voda z vodovodu. Tedy v podstatě to, že lidé kupují bezcenný plastový obal s něčím, co je normálně zadarmo. Ale kdyby jen bezcenný. Čím dál víc se mluví o tom, že zdraví škodí.

„Z plastových lahví se uvolňují látky, které se s vodou dostávají do organismu,“ říká primář Luboš Kotík. „Při jednom pokusu rodina dostávala tři týdny veškeré potraviny jen ve skle. Nic nepřišlo do kontaktu s plastem. Další rodina jedla jen to, co bylo zabalené v plastu. Po třech týdnech rodina, která nepřišla do kontaktu s plastem, neměla v moči škodlivé látky. Dnes je v plastu téměř vše, je problém se mu vyhnout, a tak
nechápu, proč si škodlivé látky dodávat do těla ještě tím, že pijeme vodu z plastových lahví. Já piju zásadně vodu z vodovodu. Lidé naletěli marketingovému tahu a bohužel někteří lékaři je v tom ještě podporují. Jenže nezapomínejme, že lékaři občas dávají velice zhoubné rady.“

S LAHVÍ DO DIVADLA

Chirurg Jan Měšťák má ve své prezentaci o aquaholismu část s názvem „Když rozum zůstal stát“. Popisuje v ní například situaci, kdy v Národním divadle při opeře mají ženy na okraji lóží plastové lahvičky, aby z nich mohly upíjet při představení. Potom o přestávkách korzují divadlem, nesou ty petky, co chvíli
z nich upijí... „Kdybych se kdysi napil z lahve na veřejnosti, maminka by mi dala pohlavek. Dnes takhle běžně pijí ve společnosti ženy, pěkně oblečené dámy. Neuvěřitelné,“ diví se.

Podivoval se rovněž, když si v parku všiml podivuhodně vyhlížejících sportovců na kolečkových bruslích: „Mají plastové lahve v batůžcích na zádech a z nich jim vede do úst hadička, ze které si doplňují minerály s vodou. Já to skutečně nechápu. Od patnácti let jsem býval na soustředění reprezentačního družstva ve volejbalu, vrcholově jsem sportoval. Na vojně v Dukle Kolín jsem měl tu čest trénovat s nejlepšími hráči a mistry světa ve volejbale. Hrálo a trénovalo se ještě pod širým nebem, před olympiádou i třífázově, často ve velkém vedru. Nikdy se během zápasu a ani tréninku nepilo.“

Ano, taky jsem si všimla těch zvláštních bytostí s hadičkami v ústech. Vyskytují se ve městech v parcích, tam, kde se jezdí na bruslích a na kolech. Je to zřejmě vyšší forma neustálé hydratace, stav, který možná časem pronikne i do jiných prostředí. Možná časem nebude běžné nosit plastové lahve s nápoji stále v ruce, ale rovnou budeme na ulici či v zaměstnání chodit s batohy, odkud nám povedou do úst šlahouny.

Ale jak to vlastně je? Má každý člověk jinou potřebu pít? Jak poznáme, kdy je správný čas se napít a kdy jde jen o pocit, že bychom se napít měli, protože se o tom všude mluví?

Jan Měšťák vysvětluje, že pocit žízně vyvolává hypotalamus v důsledku zvýšené koncentrace látek rozpuštěných v krvi. Dále takzvané baroreceptory, které vytvářejí pocit žízně, když je krev zahuštěná, a receptory v hltanu a dutině ústní, které informují o suchosti v dutině ústní. Jenže právě tyto receptory
jsou nadměrným pitím narušeny a vyvolávají falešný pocit suchosti v ústech. „Pacienti mi říkají, že se potřebují napít, že cítí sucho v ústech. Já se jim do úst podívám a mají tam slin, že by se v nich mohli koupat.“

Proto používá výraz psychogenní žízeň, která se projevuje při dodržování módního pitného režimu. Zkrátka čím víc člověk pije, tím víc má pocit sucha v ústech, pocit, že potřebuje na toaletu a že má žízeň.

KOMU VĚŘIT?

Takže léta děláme něco, o čem si myslíme, že to je správné, a teď se ukazuje, že na tom nic správného není?

Zkusme se chytit ještě posledního stébla naděje a zjistit, jestli třeba není něco pravdy na tvrzení, že když člověk hodně pije, projeví se to na stavu jeho pleti. Že bude hezounká, hebounká, mladá.

Přednostka Dermatovenerologické kliniky Nemocnice Na Bulovce Jana Herzogová říká: „Neznám zatím jedinou studii, která by prokázala, že pití vody má vliv na kvalitu pleti. Tím neříkám, že pití není důležité. Ale články a návody, které říkají, že když budete pít hodně vody, zlepší se vám pleť, se nezakládají na žádném výzkumu.“ Tak co s tím nadělením?

Zapřemýšlet nad názory lékařů? Ač jsou pánové bojovníci proti pitnému režimu vyššího věku, vypadají svěže, jsou ve výborné duševní i fyzické kondici, což profesor Pavel Pafko při naší úvaze nad tím, zda lidé vůbec jsou ochotni jim naslouchat, shrnul slovy: „Tak snad nejsme úplně vysušení starci...“ Nebo dál věřit anonymním informacím, které nacházíme kdesi ve virtuálním prostoru, a když se nás někdo zeptá, odkud je
čerpáme, říkat: No, někde, na internetu?

Asi se ukáže až časem, jestli bude v ulicích, divadlech, parcích a na pracovištích ubývat lidí, kteří mají stále v ruce plastovou lahev.

Nebo naopak přibude těch, kteří ji budou mít na zádech, aby se z ní nepřetržitě zavlažovali hadičkou vedenou do úst.

Ale možná nakonec přijde to očekávané velké sucho a posedlost pitným režimem vymizí tak nějak stejně nenápadně jako vznikla.

Tak uvidíme.

***

NEVÍM, CO JE DODRŽOVAT PITNÝ REŽIM. NIC TAKOVÉHO NEEXISTUJE.
ZDRAVÝ ČLOVĚK SE MÁ NAPÍT, KDYŽ MÁ ŽÍZEŇ. PRIMÁŘ: „POPÍJET VODU
JEN TAK, I PŘI CHŮZI NA ULICI, JE NAPROSTÝ NESMYSL.“

Naposledy upraveno 24.08.2018 15:06

Tomáš Np Offline

tomnp

24.08.2018 15:05

Odpovědět

Re: Jaký je správný pitný režim?

#2

Pěkný článek pít každou chvíli je pitomost to je jasné a logické nechápou jen ovce, vypít za den 3-4 litry vody není žádný problém a nemusím pít co 30min...Na druhou stranu raději 5 litru vody než 5 litru piva :))))

Denis Offline

Denny

25.08.2018 15:17

Odpovědět

Re: Jaký je správný pitný režim?

#3

Přidávám reakci pana docenta Měšťáka na článek z bodytestu.

1/ Nevím, zda malé děti mají větší povrch těla než dospělí /u malých dětí podle věku se odečítá povrch těla při popálení a to na rozdíl od dospělých, v prospěch hlavy/. Argumentace, že nedostatek příjmu tekutin u dětí snižuje jejich duševní výkonnost, považuji za velice odvážnou. Rozdělit děti do dvou skupin a porovnávat jejich prospěch podle příjmu tekutin, je skutečně absurdní. Téměř 45 let jsem vysokoškolským pedagogem, zkoušel jsem státnice na lékařské fakultě, atestace u budoucích plastických chirurgů a že bych rozlišoval jejich odpovědi podle toho, kolik vypili tekutin? Nebo že bych rozdělil mediky při stážích do dvou skupin a sice na ty, co pijí hodně tekutin proti těm, kteří pitný režim nedodržují. A potom bych zkoušel jejich vědomosti, zda se liší! Kdo takový nesmysl může vyslovit?

Co považuji za neomluvitelné, když děti mají dovoleno během vyučování popíjet z PET lahví a následně žádat učitelku, že potřebují jít na WC. Ještě v nedávné minulosti dostávali děti ve škole krabičku s džusem nebo my věkově starší mléko a to na celý vyučovací den…

2/ Ke sportovcům. Souhlasím o nutnosti zvýšeného příjmu tekutin, což je logické, stejně jako o zahušťování krve při intensivním tréninku a to nejen ztrátami vody pocením. Pocení je téměř přímo úměrné příjmu tekutin. Já se potím velmi málo, při operacích vůbec a to na rozdíl od jednoho plastického chirurga, který byl známý tím, že hodně pil a kterému obíhající sestry musely při operacích stále utírat čelo, aby pot neznečistil operační pole.

Ale i na mě došlo, protože v posledních dvou měsících jsem pil denně pro mě nezvyklých téměř 1,5 litru a při sportu jsem se potil skutečně tolik, jako nikdy předtím. A to i v klidu. Bylo to také proto, že jsem pociťoval stále žízeň. Po skončení veder jako když „utne“! Opět nemám vůbec žízeň a nepotím se.

Ale co je hodně zajímavé z hlediska vylučování moči. U těžce popálených pacientů, které jsem i ošetřoval, tak průvodním jevem těžkého poranění byl tzv. popáleninový šok, kdy přestali močit nebo močili velmi málo. Jedním z léčebných prostředků, kromě léků proti tzv. vasokonstrikci v ledvinách, což bylo hlavní příčinou sníženého vylučování moči, bylo podávání několika litrů tekutin denně. Jejich množství se řídilo rozsahem postižení povrchu kůže. Při správné léčbě tzv. diuréza se normalizovala během několika dnů. Potom již nebylo potřeba podávat infuse. Ale za 2-3 týdny došlo k tzv. polyúrii, kdy pacienti, aniž by dostávali infuse, vymočili denně 4 a více litrů moči.

A zde bych si dovolil uvést také sebe. Přestože jsem pil poslední dva měsíce jako nikdy předtím, tak jsem měl moč stále zahuštěnou. Nyní je můj příjem všech tekutin maximálně něco přes půl litru denně, ale stále jsem chodil na toaletu a vyloučil dva až tři litry čiré a světlé moči.

Pamatuji se také, že ve sportovním středisku UK v jižních Čechách, kde jsem pravidelně každý rok trávil část své dovolené, se sportovalo pod širým nebem celý den a zvláště v horku jsme se bez většího příjmu tekutin neobešli. Pro mě to znamenalo více než jeden litr tekutin vypít při obědě a večeři. Co bylo zajímavé, že nejen jsem měl nezvykle oteklé ráno ruce, nohy a obličej, ale přesto, že jsem pil nad své poměry moč byla stále zahuštěná. Po dvou týdnech na chalupě v Podkrkonoší, kde bylo chladno, mě opět překvapilo stálé nucení na toaletu a moč byla opět čirá až průsvitná, aniž bych pil.

Kolik má také člověk intensivně trénující vypít za den, aby dosáhl dobré regenerace? 5-7 litrů, jak se doporučuje v článku. Přemýšlím, zda olympijští vítězové v minulosti za účelem správné regenerace organizmu, podporující jejich vynikající reprezentaci naší země, vypili více než 2 litry tekutin denně. Nepamatuji se, že by vrcholoví volejbalisté, mistři světa či Evropy, v průběhu zápasu při time-outu pili z PET lahví. Že by Zátopek, když vyhrál na Olympiádě 5 a 10 km a potom i maratón, pil tolik litrů tekutin mezi jednotlivými disciplínami k regeneraci organizmu? Sám jsem vrcholově také sportoval. Jako dorostenec jsem byl členem reprezentačního výběru ve volejbale a byl jsem také poctěn, že během vojenské prezenční služby jsem mohl být členem Dukly Kolín v odbíjené, kde bylo deset reprezentantů, kteří podstupovali před olympiádou velmi náročné i třífázové tréninky. Nepamatuji se, že by se během tréninků popíjelo, jako je tomu dnes. Pravděpodobně to bylo asi tím, že neexistovaly PET lahve. Naštěstí netušili, jakému riziku z nedostatečné regenerace jsou vystaveni!

Pokud se jedná o důvody , které vedou ke zvýšenému zahuštění krve, tak bych zde jmenoval jistě stres, kterému je vrcholový sportovec samozřejmě často vystaven. Stres v krvi vyvolává také zvýšení tzv. faktoru VII, který bývá i příčinou zvýšené srážlivosti krve s rizikem například plicní embolie. Úlohu zde může hrát i zanedbaný pitný režim. Uváděné ranní probuzení, které zvyšuje po probuzení srážlivost krve? V tom případě bych doporučoval ihned zahájit ranní cvičení, jako to pravidelně já absolvuji hned po probuzení každé ráno. Začínám sklapovačkami, kliky, dřepy, posiluji s 11 kg činkami a končím protahováním. Potom následuje běh v parku a pokud mám problémy s klouby, což každý má, kdo vrcholově hrál volejbal, tak nejméně dva kilometry rychlé chůze v parku a potom vyjdu 4 schodiště v paneláku. Aniž bych to tušil, tak nejsem tím ohrožen zahušťováním krve.

Z článku se ještě dovídám, jaké „smrtelné“ ohrožení našeho života způsobuje nedostatečný příjem tekutin během tréninku. Opět připomínám, jaké je to štěstí, že jsem o tom nikdy nevěděl! Co je důležité, že stále žiji, stejně jako všichni, co v minulosti intensivně a to i vrcholově sportovali.

Dovolil bych si zde ocitovat našeho významného fyziologa profesora Mourka, který mě kdysi na fakultě seznámil s některými skutečnosti, týkající se příjmu tekutin a to u normálního člověka, který intenzivně nesportuje. Ten za den vyloučí dechem 150-200 ml vody, potem 500 ml, stolicí 300 ml a močí 1000-1500 ml. Celkem to představuje výdej asi 2500 ml vody. Musíme mít na paměti také tzv. metabolickou vodu, kterou získáváme spalováním tuku /1g=1ml/, sacharidů /1g=0,6ml/ a proteinů /1g=0,4ml/, což představuje zhruba 300-350 ml získané vody. K tomu musíme přičíst ovoce, zeleninu, kávu, čaj, polévku a další potravu, což dohromady představuje dalších nejméně 1000 ml vody. Čili dohromady s metabolickou vodou to činí 1300 ml vody. Takže k doplnění množství vody, kterou jsme vydali také svými exkrementy, by mělo být dostačující 1500 ml vody. Dodává také, že dodržování pitného režimu je přísně individuální a odvisí od věku, pohlaví, zaměstnání, ale i počasí. Připomíná také psy a kočky, kolik potravy zkonzumují a kolik tekutin vypijí.

Naprosto souhlasím, že v dnešní době je výzkum a vědecká poznání daleko před znalostmi minulých let. A to se týká i otázky pitného režimu. Jen mně to někdy připomíná nejen medicínu obecně, ale také plastickou chirurgii, kde se často setkáváme s novými operačními postupy různých autorů a to za účelem prezentace hlavně svého jména a které postrádají logiku a smysluplnost. V porovnání s dosud známými a osvědčenými postupy.

V otázce pitného režimu rozhodně neodmítám jeho dodržování. Ale všeho s mírou. Skutečně velkým problémem je, jak to vidím díky každodenní klinické praxi, těžká psychogenní závislost mých pacientů na pitném režimu, kterou nazýváme polydipsií. Mají tak výrazné otoky horních a dolních víček, pro které je odmítám operovat. Stejně tak mají oteklý obličej, často si naříkají na otoky rukou a nohou. Nosí v tašce PET lahve, ze kterých popíjejí každých i deset minut, mají stálý pocit žízně a sucha v ústech, není výjimkou stálé nucení na močení, mají pocit, že když se hodinu nenapijí, tako omdlí. Dokonce jedna právnička, která redukovala příjem tekutin ze 3 litrů na jeden litr, mně v průběhu operace víček sdělila, že v noci se budila s pocitem, že se udusí, pokud se nenapije. Setkávám se s tímto fenoménem bohužel denně. Stejně tak je tomu i u sportovců, kteří mají v podvědomí zafixovánu povinnost s dodržováním pitného režimu. Jsem naprosto přesvědčen, že i oni jsou již postiženi polydipsií, protože i ve svůj volný čas, kdy nesportují, mají trvale klamavý pocit žízně a suchosti v ústech. Pamatuji se, když doběhla vítězná štafeta žen Anglie na mistrovství Evropy v disciplíně 4x100m, všechny okamžitě po doběhu zamířily pro PET lahve určené pro závodníky v prostoru cíle. Že by ztratily krátkým během tolik tekutin? Nebo nelze si nevšimnout stálého popíjení tekutin tenisty během krátké přestávky, které má charakter až jakéhosi rituálu. Bylo prokázáno, že u labilnějších jedinců nebo těch, kteří jsou vystaveni velké psychické zátěži, napití vody představuje pocit klidu a úlevy. Stejně tak se s tím setkáváme u míčových her a jiných sportů. Nenapijí se moc, ale ten dotyk lahve ústy má pro sportovce velmi uklidňující účinek. Skutečný problém je, jak jsem se již zmínil, že jen velmi obtížně se této psychické závislosti i sportovci do budoucnosti zbaví. Jsem o tom naprosto pevně přesvědčen.

Tomáš Np Offline

tomnp

06.09.2018 09:30

Odpovědět

Re: Jaký je správný pitný režim?

#4

http://www.stack.com/a/study-shows-that-most-collegiate-athletes-are-horribly-dehydrated

Sebastián Offline

Peck-Deck

06.09.2018 10:15

Odpovědět

Re: Jaký je správný pitný režim?

#5

tomnp: Přidávám reakci pana docenta Měšťáka na článek z bodytestu.
Je zajímavý, že se tomu věnoval.

Pár bodů
1) Doc. Měšťák mluví primárně o nesportující populaci a speciálně o lidech, kteří mají podstupovat chirurgické operace. A jemu se prostě špatně řeže do lidí, kteří zadržují v podkoží vodu. Za to může řada faktorů - i příjem soli a cukrů např.
Nejde tedy jen o jeden faktor.

2) Zkušenosti doc. Měšťáka se současným vrcholovým sportem jsou malé, možná nijaké. Je na úplně jiné úrovni než dřív. Náctiletí fotbalisté dnes trénují víc než dospělí fotbalisté před desítkami let. PLatí to pro všechny.
Zátopek měl maraton za 2 hodiny 23 minut, dnes se běhá o 20 minut rychleji. Atd. Atd.
Nikdo nezná důkladně, jaký měli zdravotní stav tehdejší a dnešní sportovci.
Taky je větší teplo než bývalo. Faktorů je zase spousta.

Aby doc. Měšťák dokázal, co říká, muselo by platit, že by sportovci museli začít pít méně a mít lepší výsledky. Ve skutečnosti se děje pravý opak - sportovci pijí více a mají lepší výsledky, jak ukazují poslední desetiletí. (Zase faktorů zlepšení bude hodně - tréninkové metody, regenerační metody, psychologický koučink, nové vybavení a náčiní, doping....)

Na doc. Měšťáka pak reagoval sportovní sepcialista Pavel Suchánek
https://video.aktualne.cz/dvtv/pitny-rezim-je-dulezity-pit-se-musi-i-kdyz-nemame-zizen-opon/r~13d4e5d8845e11e8a7cbac1f6b220ee8/
V podstatě ho úplně rozmetal. Má k dispozici jasné měření, že když málo pijícím sportovcům přidal vodu, výkon se ihned měřitelně zlepšil. Doc. Měšťák nemá po ruce nic, jen "jedna bába povídala" a "za našich mladých let"...

3) Optimální množství tekutin a minerálů se určuje obtížně. Nesportující populace může klidně pít kolem 1500 ml denně, jak říká Měšták, pokud ti lidé mají zároveň rozumnou výživu (zeleninu, ovoce, potraviny s obsahem vody), nepijí moc alkohol atd.
U sportovců je ta rozumná úroveň kolem 3 litrů vody denně a může být víc, záleží na náročnosti tréninku, velikosti těla apod.

To, že někteří lidé můžou mít PSYCHICKOU závislost na pití vody, je ale pravda.
Stejně tak, že nošení plastových lahví je blbý zlozvyk. A pití z plastu není moc zdravé. Tady jde v pohodě souhlasit.

Kamil Fila Offline

Tetsuo

06.10.2018 23:07

Odpovědět

5 příspěvků
Strana 1 z 1

Vytisknout